Čestná předsedkyně hodnotící poroty

Česká profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička. Od roku 2014 zastupitelka hlavního města Prahy a náměstkyně pražské primátorky pro oblast finanční politiky a rozpočtu. Po studiích na střední škole pracovala v letech 1970 až 1976 na odboru obchodní politiky národního podniku Benzina a v letech 1976 až 1982 na útvaru rozborů a statistiky Generálního ředitelství pivovarů a sladoven.
V roce 1982 absolvovala Fakultu výrobně-ekonomickou Vysoké školy ekonomické v Praze (získala tak titul Ing.). Následně v letech 1982 až 1991 působila jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky. V roce 1989 získala na VŠE v Praze titul kandidáta věd (CSc.). V roce 2005 absolvovala program celoživotního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci.
Roku 1991 nastoupila jako odborná asistentka na Katedru podnikové ekonomiky VŠE v Praze, roku 1994 zde byla jmenována docentkou a v roce 2002 byla jmenována prezidentem republiky profesorkou v oboru podniková ekonomika a management. Mezi roky 2003 a 2014 také Katedru podnikové ekonomiky vedla, dále byla členkou vědecké rady a proděkankou pro provoz a rozvoj Fakulty podnikohospodářské VŠE. V současnosti působí na Katedře strategie Fakulty podnikohospodářské VŠE, do níž se Katedra podnikové ekonomiky transformovala.
Garantovala na Fakultě podnikohospodářské základní oborové předměty v bakalářském studiu, dva předměty na magisterském studiu v rámci vedlejší specializace Finanční manažer, a jeden předmět v rámci doktorského studia. Od roku 2002 - 2015 byla garantkou vedlejší specializace Finanční manažer, která má již více než 700 úspěšných absolventů, dnes převážně působících v praxi na zajímavých manažerských pozicích. Přednáší rovněž na programech MBA předmět Manažerské finance.
V minulosti působila jako člen statutárních orgánů několika společností. V současné době je členkou ve vědeckých radách Vysoké školy ekonomické v Praze, Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci, Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské TU Ostrava. Působila jako členka vědecké rady Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni. Dále je členkou oborových rad Ekonomické fakulty TU v Liberci (obor podniková ekonomika a management), Ekonomicko-správní fakulty a Fakulty ekonómie a podnikania Panevropské univerzity v Bratislavě. Jako expertka spolupracuje s Grantovou agenturou ČR a slovenským ministerstvem školství. Je také členkou několika redakčních rad odborných časopisů (Politická ekonomie, Ekonomika a management, Journal of Competitiveness, Financial Assets and Investing).
Díky své rozsáhlé vědecko-výzkumné činnosti a vyučování na VŠE a dalších vysokých školách je autorkou mnoha publikací, mezi které patří monografie, sborníky a odborné články v domácích a zahraničních časopisech. V současné době je v databázi publikačních titulů uvedeno 429 záznamů, z toho 17 monografií. Nezapomíná ani na popularizaci názorů pro širokou veřejnost, dokladem toho je 32 článků v denním tisku. Významné jsou citační ohlasy, kterých je k 13.2.2014 podle poslední zpracované rešerše CIKS 175, z toho 115 Google Scholar, 17 ProQuest Central, 17 Scopus a 26 Web of Science.

Česká akademická malířka, která v současnosti vede ateliér Užité malby na VOŠUP SUPŠ na Žižkově náměstí v Praze 3, volné tvorbě se věnuje ve svém ateliéru ve Vlašimi. Vychází z výtvarných prostředků expresionismu a monumentální malby, pohybuje se jak na poli abstraktní tak figurální tvorby. Její obrazy sledují individuální cestu k sobě sama, inspiruje se jak tělesným prožitkem vlastní ženskosti, tak orientální, křesťanskou i psychoanalytickou filosofií. Vypjatou temnou expresivitu počátků její tvorby vystřídala jasnější barevnost, promyšlené kompozice, větší harmonie a nadhled. Absolvovala SUPŠ v Praze 3, obor Užitá malba. Po jejím dokončení začala studovat na pražské Vysoké Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Užité malby pod vedením profesora Quido Fojtíka. Po škole se věnovala volné tvorbě. Na konci 80. let studovala na Akademii Pietra Vannucci v italské Perugii. Od roku 1991 učí na VOŠUP SUPŠ na Žižkově. V minulosti učila kaligrafii, figurální kreslení, technologii malby a anatomii, dnes vede ateliér Užité malby. Kromě pedagogické činnosti se v oblasti užité malby věnuje dekorativní výzdobě hudebních nástrojů a dekorativní nástěnné malbě (užitá malba dekorativní výzdoba hudebních nástrojů, dekorativní nástěnná malba).
Studia: 1978 – 1982 SUPŠ, Praha 3; 1982 – 1988 VŠUP, ateliér Užitá malba, Praha; studijní stáž: 1987 – Akademie Pietra Vannucci, Perugia, Itálie.
Od r. 1991 pedagogem odborných předmětů na SUPŠ, Praha 3; od r. 2011 vede obor Užitá malba na VOŠUP SUPŠ, Praha 3.
Samostatné výstavy:

• 1990, zámek Vlašim
• 1992, Praha, Galerie mladých ,, U Řečických“
• 1994, Praha, Galerie mladých ,, U Řečických“
• 1996, Praha, Galerie SUPŠ
• 1999, Praha, knihkupectví ,, U Knihomola“
• 2003, Praha, Internetová kavárna ,,Globe“
• 2004, Praha, Galerie Nová síň, Voršilská 3
• 2009, Praha, Carpe Diem
• 2012, Praha, ABF, Václavské nám. 31
• 2013, Praha, Chodovská tvrz

Společné výstavy:

• 1990, Linhartova nadace, města západní Kalifornie, ,, CZECH INTROSPECTIVE“
• 1991, Praha 4, Modrý Pavilon
• 1992, XIV. Concorso di Pittura ad Acquerello, nadace ,,SINAIDE GHI“, Řím
• 1994, zámek Jemniště, společně se studenty
• 1994, Altkirch, Francie, ,,TOLERANCE – INTOLERANCE“
• 1995, zámek Jemniště, společně se studenty
• 2011, Jičín, zámek, jízdárna „Pedagogové SUPŠ
• 2011, Leeds, UK, University of Leeds, Corridor Gallery
• 2013, Český Krumlov, Vošahlíkův mlýn, Latrán 149

Narodil se v Praze (1973). Vystudoval filmovou a televizní grafiku na VŠUP v atelieru J. Barty (absolvoval filmem Zlatý ostrov v roce 2000). Zabývá se animací, hlavně pro ČT.
Ilustruje knihy pro nakladatelství Albatros, Mladou Frontu, Fraus, Argo.
Za komiks Adamův deník získal 1. místo v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku 2007. Nakladatelství Labyrint vydalo autorské knihy (Doktor Racek jede na prázdniny, Doktor Racek na Horách, Babočky, Hurá na Kajak!, Doktor Racek cesta kolem světa za 31 písmen) na kterých spolupracoval s Miladou Rezkovou a Jakubem Kašem.
Knihy o Dr. Rackovi byly oceněny Zlatou stuhou a nominací na cenu Czech Grand design.
Knížka Babočky se stala druhou nejkrásnější knihou roku 2010 a byla nominována na Zlatou stuhu.
Kniha Komiksová etiketa vyhrála zlato v nejkrásnější knize 2011.
Kniha Hurá na Kajak! byla oceněna jako výtvarný počin roku ve Zlaté stuze 2012.
Spolupracuje s bejbypankovým projektem Kašpárek v rohlíku (CD Ten Halywood + NEPOSLOUCHEJ TO!), pro který ilustroval Postřelenou knihu (Argo/Bejbypank).
V tomto roce vychází PRVNÍ PUNKOVÁ ABECEDA, kniha - Doktor Racek cesta kolem světa za 31 písmen.
Pro děti pravidelně dělá komiksové dílny a workshopy, žije v Praze, má 4 děti.

Narozen 1975 v Havířově, žije a pracuje v Praze jako sochař malíř, designér a DJ. V roce 2006 stál u zrodu ateliérů Trafačka a je spoluzakladatelem Trafo gallery, kde se účastnil několika výstav a uspořádal řadu kulturních akcí. Ve stejném roce se stal asistentem na AVU v ateliéru sochařství I u Jaroslava Róny, kde působí dodnes, od roku 2013 u Lukáše Rittsteina. Zároveň se věnuje volné tvorbě.
Solo exhibitions / Samostatné výstavy:
2016 Spring model , galerie Berlínskej Model, Praha
Speed , galerie Via Art , Praha Curated by petr Vanous
2015 Extáze Trafo gallery, Praha, CZE 2014 Pražský dům Brussel, Kurta Konráda 1, CZE UFFO galerie Trutnov, CZE 2013 Make war not love, The Chemistry Gallery, Praha, CZE 2012 Explosive, Trafo gallery, Praha, CZE galerie Caesar, Olomouc, CZE 2011 SHIFT, DOX, Praha, CZE 2010 Instrumenten 1999–2010, Museum Für Kunst und Gewerbe, Hamburg, DE Vitamin cé, Galerie 66, Praha, CZE 2009 Všechny moje mikiny, galerie NOD, Praha, CZE Cityscape, installation in a church /instalace/, kostel sv. Antonína, Sokolov, CZE 2009 Tuzemský export, Gallery of Fine Arts, /Nová síň, GVU/, Ostrava, CZE 2007 Trafo gallery with /s/ P. Tichoň, CZE 2006 Galerie Via Art, Praha, CZE 2005 Neona, galerie Nábřeží, Praha, CZE 2003 Galerie Nábřeží, Praha, CZE

Group exhibitions (selection) / Skupinové výstavy (výběr): 2016 This Is Not Poetry, Litomyšl , Zámecký pivovar ,
Zmr-výchvstání Trafo gallery Praha
Massacre , state gallery of Pilsen, curated by Otto M. Urban
2015 The Prague Connection ,103 Allen Street, LES, New York, USA
Vagongalerie.cz, Nákladové nádraží Žižkov, Praha, CZE
Brave New World, DOX, Praha, CZE
Ornament masy, State Gallery, /Státní galerie/, Nitra, SK
2014 Trafačka, Red Gallery London, UK
Pátý přes Devátý, Trafačka, Praha, CZE 2013 Hinten den Bergen, Chemnitz, DE Doteky hudby, Gallery of fine Arts, /GVU/, Litoměřice, CZE Signal – light festival, Praha, CZE 2012 Young artists from Czech republic, The Czech Olympic House, London, UK Young artists from Czech republic, Galerie Gambit, Praha, CZE Pátý přes devátý, Trafačka,Praha, CZE 2011 Festival of site specific installations, AXA hotel, Praha, CZE Art Prague, Brussel, BE Hole in the Universe, Kerava Art museum, FIN Velocypedia, galerie NTK, Praha, CZE Bohemica festival – Trafačka, Praha, CZE Světlo, stín, tma, galerie NOD, Praha, CZE 2010 Grenzen und Träume, Schloss Weesenstein, DE Papírový hlavy, Trafačka, Praha, CZE 2009 Ostrava, Gallery of fine Arts, /GVU/, Ostrava, CZE Sochy v exteriéru – Rittstein, Róna, Sozanský, Cimala, Prague City Gallery /GHMP/, Praha, CZE Moje Evropa, DOX, Praha, CZE My Europe, Brussel, BE Věříme v krizi, Trafačka, Praha, CZE 2008 Tina B festival, Praha, CZE Aeronále, airport /letiště/, Praha, CZE 2007 AVU 18, Trade Fair Palace /Veletržní palác/, Praha, CZE Golden Ring House /Dům U Zlatého prstenu/, Praha, CZE 5+ KK, Trafo Gallery, Praha, CZE 2006 Imprese, Galerie Rudolfinum, Praha, CZE 2005 Socha a objekt, Bratislava, SK 2003 281 m, Galerie Václava Špály, Praha, CZE 2000 Exodus gallery, Praha, CZE

Collections / Zastoupení ve sbírkách: Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburg, permanent collection /stálá sbírka/The North Bohemian Museum in Liberec /Severočeské muzeum Liberec/National Technical museum /Národní technické museum/ Praha , private collections /soukromé sbírky/

www.michalcimala.cz

Malířka, grafička a návrhářka, která se narodila v Poznani, mládí prožila v polském Krakově, ovšem citově a geneticky je více ovlivněna Francií a francouzskou kulturou. Studovala na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér architektura, interiér, scénické výtvarnictví, v ateliéru prof. J. Svobody, absolvovala stáž ve studiu Bratři v Triku na Barrandově, realizovala autorský film Oranžová kulička, zúčastnila se mnoha soutěží a přehlídek, např. haute couture v Krakově, Varsovie, Varšavě, Mnichově, Ženevě, v městě Osaka a mnoha dalších...
„Charakteristickým obsahem obrazů Ewy Nemoudry jsou figurální kompozice přecházející místy až v žánrové scény, jejichž poetika je dosahována specifickým rukopisem zjednodušujícím obrazové komponenty často až na znak, při skladebném uspořádávání blízkém dětským vystřihovánkám. Výrazové roztříštění obrazů je zde prostředkem k volnějšímu rozestavění postav do symbolického prostoru, přičemž nabývají imaginace a docilován i prostřednictvím – ze surrealismu vycházejícím – tématizováním a prostupem časových rovin, skladbou paralelních příběhů, prolínáním vzpomínek s aktuálním dějem v prvním vizuálním plánu. Zobrazovaný kaleidoskop světla koláž obrazových hrdinů a jejich příběhů je při tom dramatizován, ale i zlyričtěn vystupujícím koloritem kompozic, duší obrazů jsou barevné tonality i kontrapunktní akordy modré, zelené, žluté lomené červené barvy. To vše spolu se schopností obrazů spouštět v mysli diváků hru představ seriálových dějů, je zřejmě i podkladem magického kouzla, které na nás z obrazů dýchá.“
(„Poetika obrazů Ewy Nemoudry“ Ivo Janoušek Praha 1995)

Seznam výstav:

• skupinová výstava na IV. Mezinárodním festivalu ilustrací de Catalonie skupinová výstava
• 1992 – skupinová výstava na III. Biennale de pastel Sain Quentin, Francie
• 1992 – skupinová výstava na Faber – Castel BWA, Poznaň, Polsko
• 1992 – účast na III. Mezinárodní výstavě Móda a krása, Varšava, Polsko
• 1992 – 1998 – ilustrace obálek řady publikací o psychologii autorů E. H. Eriksona, P. Tillicha, A. S. Nelila, D. F. Papolose, F. J. P. Cavalliera a dalších, ve spolupráci s nakladatelstvím Rebis, Poznaň, Polsko
• 1993 – autorská prezentace obrazů a modelů formou ateliéru Art Trek na Festivalu pražských umělců, Galerie Mladých a Depreso Pegas – Trade, Praha
• 1993 – prezentace modelů Vítr na soutěži 6th International Design Competition, Osaka, Japonsko
• 1994 – účast na výstavě Hosté Galerie Hollar, Praha
• 1994 – autorská výstava, Galerie Whisky Club, Praha
• 1994 – autorská výstava, Galerie Trigon, Plzeň
• 1994 – Galerie KD, Olomouc
• 1994 – ilustrace povídek v magazínu Playboy
• 1995 – 5 +1, Art centrum, Hamburg
• 1995 – autorská výstava: kvaše, litografie, olej, U Zlatého hroznu, Nový Svět,
• 1995 – účast 2 Lucas Cranach, Německo
• 1995 – výstava Lidská komedie, Kleine Galerie, Vídeň
• 1995 – výstava v Design studiu Sirius, Praha
• 1995 – skupinová výstava na I. Mezinárodním konkursu malby, hotel Barcelona, Praha
• 1995 – autorská výstava obrazů a litografií, Credit Lyonnais, Club Patrimonia, Alsasko, Francie
• 1995 – autorská kolekce modelů Stříbrné řady, Bunkr fashion
• 1996 – autorská výstava obrazů, litografie, galerie Pintner, Frankfurt nad Mohanem, Německo
• 1996 – autorská výstava obrazů a litografií, galerie Pyramida, Praha
• 1996 – Ars Antik´96, Hohenems
• 1996 – autorská výstava v galerii Peintner – Lichtenfels, Praha
• 1997 – Galerie IPB, Praha
• 1998 – prezentace autorské kolekce modelů Jsou to hry, galerie Sirius Design, Praha
• 1999 – výstava obrazů, Galerie Dumont, Ženeva, Švýcarsko
• 1999 – Praha očima umělců, Praha City Center
• 1999 – skupinová výstava Hosté Galerie Hollar
• 1999 – skupinová výstava grafiky České centrum v NYC
• 1999 – autorská výstava, budova IBC, společnost Mecenáš a nadace Lorenzo 2000
• 2000 – účast na projektu - Obytný prostor pro Prahu 2000, „Město a místo Evropské kultury“, Míčovna Pražského hradu
• 2001 – spolupráce na výstavě, galerie Chagall, Brno
• 2001 – výstava, Malá Šárka Gallery, Praha
• 2001 – autorská výstava obrazů Art Gallery Kogen – Illust – Kan Yatsugatake, Japonsko
• 2000 – 2005 – stálá spolupráce s Galerií Sirius design, Praha (pravidelné prezentace výrobků značek Ingo Maurer, De Sede, Treca, Rimadesio, Bulthaup, Steiner Paris, Acerbis, Création Baumman, Fischbacher a dalších, koncepce a aranžmá expozic Sirius design na výstavách v Brně a Praze - art & interior, art & decoration, Spaces

Akademický malíř Rudolf Mejsnar, rodák ze Zálesní Lhoty u Jilemnice (11. dubna 1928), s krkonošskými kořeny, romantický expresionista, podkrkonošský tkadlec, akademický malíř, dizajnér a goblénista. Tak by se mohla velmi stručně shrnout životní pout významného umělce, který sklízel ocenění na světových výstavách.
Akademický malíř Rudolf Mejsnar proslavil Českou republiku zejména jako textilní výtvarník. Navrhoval vzory látek, tapisérie a byl průkopníkem artprotisu,patentované české textilní technologie.
Vystavoval na světových výstavách v Bruselu, Montrealu, galeriích jižní Francie, Mnichově, Vídni.
Svoji stálou expozici tapisérií má ve městě Ottobeuren ve SRN (v České republice nikoliv).
V roce 1993 získal cenu Masarykovy akademie umění v Praze.
Umělec, narozený v předválečném období, který se podílel na pokračování tradice historických umělecko-řemeslných dílen také v Jindřichově Hradci, kterou v roce 1910 založila textilní výtvarnice Marie Teinitzerová; dříve světově proslulé umělecké dílny, ve kterých se repasovaly tapisérie a goblény většiny rekonstruovaných zámeckých objektů Evropy.
Akademický malíř Rudolf Mejsnar pracuje v Praze v nenápadném ateliéru v nejvyšším patře jednoho ze žižkovských paneláků s výhledem na „žižkovský svět“, kde porovnává umělecké sny s realitou.
Jak málo okázalý je jeho ateliér, tak skromný je i samotný majitel. To se ovšem nedá říci o jeho tvorbě. Práce Rudolfa Mejsnara by již mohla oslavit pěkných šedesát let, musíme říci, že jeho to cesta byla dlouhá a ne vždy rovná.
Počáteční touha stát se fotografem, se pro shodu životních událostí, nerealizovala.
Barvy a jejich kombinace jej přitahovaly od dětství. Vzpomíná na svého třídního učitele, u kterého poprvé spatřil malířskou paletu s rozpracovanými směsicemi barev přitažlivé exotické vůně; nebyl jim nikdo jiný, nežli pan "řidicí" Josef Šlitr, otec jeho kamaráda Jiřího Šlitra a Olinky Šlitrové, se kterou seděl ve společné školní lavici. Jeho rodnou obci je Zálesní Lhota, do roku 1945 německé sudetské sídlo známé pod názvem Huttendorf. Podhorská obec na svazích Stráže podhůří Krkonoš, v dohledu Lysé Hory. Malá vesnička, kde se v sousedním domě Mejsnarů narodil také Jiří Šlitr (1924–1969), hudební skladatel, klavírista, zpěvák, herec výtvarník a Mesjnerův přítel od školních lavic a také Květa Jeriová-Pecková (* 1956), běžkyně na lyžích, trojnásobná olympijská medailistka.
Zdá se, že zdejší přírodní prostředí jmenované obdarovalo do života velkým nadáním, houževnatostí a vytrvalostí. Alespoň u pana Rudolfa všeho nacházíme nemalou měrou.
Od počátku 19. století dochází v této lokalitě k prudkému rozmachu sklářství, textilní výroby a plátenictví. Ve statistikách počátku 20. století nalezneme údaj o 2000 evidovaných tkalcovských stavech. Není proto divu, že životní dráhu mladého pana Mejsnara ovlivnilo právě jedno ze stěžejních průmyslových odvětví Krkonoš, tkalcovství a textilní průmysl vůbec. Na místo profesní dráhy fotografa, kterou si jako mladý přál, odešel z rodné obce do Jilemnice, známé jako „brány do Krkonoš“, kde absolvoval Střední průmyslovou školu textilní Jilenice. Maturoval v roce 1948 společně s věrným kamarádem Jaroslavem Dietlem.
Absolvoval v Brně Vyšší kreslířskou textilní školu a Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. Zkušenosti textilního výtvarníka přišly s praxí v kreslírně film tiskárny národního podniku Tiba v Hartě, dnes vesnička Podhůří, místní část města Vrchlabí. Nesporný talent a cit pro barvu se začal projevovat hned od začátku jeho odborného studia a tvorby. V pražském Ústavu bytové a oděvní kultury získával první ocenění za své návrhy filmtisku, artprotisy, gobelíny i pačvorky. Jeho návrhy byly vystaveny m.j. i na světových výstavách v Bruselu a Montrealu, kde také byly oceněny.
Svoji první výstavu obrazů otevřel v roce 1960 v sále kina v Pelhřimově. Úvodní řeč výstavy a hodnocení nadějného mladého tvůrce představila paní profesorka Naděžda Melniková Papoušková, autorka mnoha studií o výtvarném umění (1891-1978). V roce 1963 se znovu vrací na tříletou aspiranturu ke svému profesoru Antonínu Kybalovi na VŠUP, u kterého již dříve složil státní zkoušku. Již tehdy začal ve spolupráci s Tibou a Hedvou realizovat návrhy vlastních designů a gobelínů a v roce 1966 odchází na tzv.“volnou nohu“.
Změna doby změnila i výtvarný trh. Od počátku 90. let minulého století se s ohledem na nedostatek zakázek a náročnou práci pro gobelínky Rudolf Mejsnar plně věnuje malbě.

je malíř a grafik. Studoval na VŠUP (1945 – 1950 u A. Strnadela) a AVU obor scénografie (1951 – 1954 u F. Tröstera). V roce 1947 uskutečnil studijní cestu do jižní Francie. Roky 1967 – 1974 strávil na Kubě, kam byl poslán Ministerstvem kultury, aby založil Národní školu výtvarného umění v Havaně. První čtyři roky působil na této škole jako profesor, posléze jako děkan. Je autorem cca 150 filmových plakátů.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10166142313-vytvarnicke-konfese/207562263000005-dimitrij-kadrnozka/
Na svého žáka by byl prof. Bauch jistě pyšný. Z nadaného a pilného kumštýře (nar. 1923 v Kroměříži) se během let stal světoznámý malíř, uznávaný autor filmových plakátů, rovněž pak profesor výtvarného umění a dokonce docent. Svého času na pozvání samotného Fidela Castra (v letech 1967 – 1975) vybudoval i řídil havanskou Escuela Superior Nacionál del Arte – obdobu naší akademie. Podle výslovného Fidelova přání, se kterým si tykal a společně probírali připravované osnovy a vůbec celou podobu výuky, naučil jihoamerické žáky volné tvorbě, daleko za sebou nechávající tzv. socialistický realismus, jehož měli v Havaně od malířů z USA plné sklady.
Pražskou Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval v letech 1945 – 1950. Od jednapadesátého do čtyřiapadesátého vystudoval obor scénografie na Akademii Muzických umění, neboť hudba je jeho vášní a dokonce jeden čas vedl i ženský akademický sbor v Plzni. Před působením na Kubě se věnoval volné tvorbě, ve které po návratu do vlasti pokračuje. Jeho kresby a obrazy jsou v soukromých i státních sbírkách po celém světě, velké domácí i mezinárodní uznání si rovněž zasloužil tvorbou filmových plakátů, kterých má na svém autorském kontě více jak tři stovky. Mnohé byly vyznamenány prestižními cenami, nesoucí jména Piccasa nebo Miró či Lotreca. Současně Dimitrij Kadrnožka pracuje pro divadelní scény a připravuje do tisku v edici Bibliofilie svou již třetí básnickou sbírku, vlastnoručně ilustrovanou. Jelikož je Žena věčným kumštýřským námětem, je samozřejmě alfou a omegou nejenom malířské, ale i básnické Kadrnožkovy tvorby.
Jeho rané práce, které reflektují jihočeskou tématiku Písku a Putimi byly na Expu v Montrealu v roce 1986 vystaveny vedle prací Henry Matisse. Samostatnou kapitolou je jeho svěží kubánská tvorba pohybující se ve výrazu na hranici znaku, exprese a semiabstrakce. Soubory těchto prací vytváří zrcadlo českým autorům, kteří v téže době rozvíjí abstrakci obdobného vyznění. Oproti nim zůstává Kadrnožka krajinářem rozvíjející styl tradiční cestou, nicméně invenčním způsobem. Stylová uvolněnost a hravost razantně proměnily umělcovo vnímání kumštýřského světa.
Díky mládí prožitému v protektorátu umí německy, výborně pak španělsky a dobře se domluví francouzsky, neboť do Mekky malířů Paříže rád a často jezdí. Poprvé na stáž již v roce 1947. Jak říkají kunsthistorici, Kadrnožka není v pravém slova smyslu krajinář ani figurativní nebo abstraktní malíř. Jeho inspirací je příroda, zvuky, vůně, světlo a barvy. Milovníky kuriozitek pak jistě bude zajímat, že patří k Lóži svobodných zednářů tzv. francouzské větve a příjmení Dimitrij mu dal otec, legionář, který při tažení Ruskem přestoupil na pravoslaví. Takže v rodném či jak se dříve říkávalo křestním listě má napsáno: Jaroslav, František, Evžen, Dimitrij Kadrnožka. Jeho tatínek, hrdina od Zborova, dostal po návratu osobní poděkování od T.G.Masaryka za služby Vlasti v Rusku, které začínalo slovy: Milý Jeníku…

Studoval čtyři roky u profesora Ehma.. Zastává myšlenku čisté a popisné fotografie a co nejvěrněji zachytit objekt. Fotografuje historické sklo pro Uměleckoprůmyslové museum v Praze, pro evropská muzea a přední skláře, jako je například Stanislav Libenský a asi 60 dalších.
Jeho otec byl internistou, ale současně s medicínou studoval Akademii výtvarných umění v Praze. Avšak právě jeho rodinné podmínky mu daly vzniknout a vyniknout jako umělci. Na jedné straně se jeho otec věnoval malířství a sochařství, na straně druhé jeho matka, doktorka přírodních věd, studovala ilustraci. Studoval v posledním možném ročníku u profesora Ehma v Grafické škole v Hellichově ulici. Je ale vyloučen a dmaturovat musí až v Brně. Taktéž v Brně úspěšně skládá zkoušky na vysokou školu dějin umění v Brně, ale jeho obor se tento ročník neotvírá a proto je, shodou šťastných okolností, pro fotografii skla vzat do Umělecko‐průmyslového muzea v Praze. Ve fotografii skla je naprostým samoukem, správnost fotografování odpozoroval od svých kolegů, ale nikdy s nimi nespolupracoval na rozdíl například od Miroslava Vojtěchovského, kterého vedl Jindřich Brok. Gabriel Urbánek se po letech stává jednou z vůdčích osobností ve fotografii skla a udává trendy a míru kvality fotografií skla a celkově vzato užitých předmětů všeho druhu. Přes starobylé barokní hodiny, kameninu a porcelán. I přes tuto skutečnost a osobnost kvalitního fotografa nemá ambice být světoznámým umělcem, nepořádá vlastní výstavy, vydal publikaci o svém otci Gabrielu Urbánkovi zabývajícím se malířstvím a sochařstvím. Vydal foto-dokumentační knihu ISLAND FOTOGRAFIE GABRIEL URBÁNEK a asi 250 knih a katalogů z oblasti užitého umění.
Gabriel Urbánek je jedním z předních fotografů razících myšlenku dokonale popisné a čisté fotografie. Důkazem těchto tvrzení jsou jeho vlastní slova: „Já se snažím fotku udělat tak, aby dílo bylo věrohodné, aby galerista, který si ho chce koupit, nebyl fotografií ovlivněn. Respektuji výtvarníka a to, co v díle skutečně je, nepřidávám nic ze svého. Nejdůležitější u skla, to se týká moderní skleněné plastiky, je nepodléhat laciným optickým efektům, které sklo dovede. Respektovat otázku svícení, které se v případě skla nedá ošidit jako u jiných věcí“

Každý, kdo si někdy na výstavě zkusil vyfotit velký skleněný nápojový soubor ve skleněné vitríně, mi dá zapravdu, že fotit sklo je potvorná záležitost. Fotit sklo - je to umění nebo řemeslo? Nabízelo by se poněkud úhybné slovo kumšt, ale i to je obojetné – kunst jako umění, lidově kumšt jako fortel, fištrón, umět vzít za práci, zkrátka vědět, jak na to. Bylo to šťastné řízení osudu, když sklo začal fotit profesionální fotograf Gabriel Urbánek. A přestože začátky byly obtížné, neutekl od něj, aby realizoval vlastní umělecké vize. S jeho působením jsou spjaty už dvě generace sklářských výtvarníků, kteří jiného fotografa nechtějí, protože žádný, jak říkají, to neumí tak jako on. On sám tomu ale zvláštní význam nepřikládá a tak v odpovědi na otázku, jestli fotit sklo je umění nebo řemeslo, se přiklání bez váhání k tomu druhému.

Historik umění a sběratel, který se aktuálně věnuje studiu pramenů pro středověký a renesanční tanec, choreografiím na historickou taneční hudbu. Je vedoucí historické taneční školy. Dlouhodobě spolupracuje s panem Michalem Widenským.
Během vysokoškolských studií se začal věnovat sbírání technických hraček. Dlouhodobě spolupracuje s Regionálním muzeem Mělník, kde v historických prostorách muzea postavil svůj první model elektrifikovaného kolejiště typu Merkur, sestavený z historických železničních hraček tak, jak si s nimi hrály děti ve svém pokoji na podlaze například ještě před 2. světovou válkou. Je spoluautorem expozice technických hraček – na zámku v Děčíně a v pražském benediktinském klášteře Na Slovanech – pro které postupně vznikl druhý funkční model historické elektrifikované železnice vel. 0. Rozloha kolejiště dosahovala téměř 30 m2. V současnosti se podílel na znovuotevření výstavy hraček na Státním zámku Telč, kam byla zapůjčena kolekce dětských kinematografů (promítaček), parní stroje nebo pohyblivé postavičky na klíček a kde také vznikl v pořadí třetí model kolejiště.
V jeho sbírce jsou zastoupeny historické mechanické hračky, tzn. dětské pohyblivé modely poháněné buď parním strojem, elektromotorem nebo hodinovým strojkem na klíček a optické přístroje, jakým je například promítačka obrázkových sklíček, tzv. Laterna magika, nebo kinematograf na první groteskové filmy. Nejvíce se věnuje železničním hračkám a stále pracuje na rozšíření a doplňování funkčních modelů historické železnice, které provozuje se svými kolegy již na třech výstavách. Nikdy není dostatek domků, lampiček, návěstidel, mostů, tunelů anebo malých figurek cestujících, které vděčně oživí nástupiště nádraží. Ale potěší ho i porcelánové panenky, nádobíčko a sporáčky pro malé hospodyňky, pěkný pokojíček anebo obchůdek s koloniálním zbožím, jenž nesmí chybět na jejich výstavách, aby se neomezovali pouze na technické hračky pro kluky, i když například vláčky a parní stroje se setkaly s velkým nadšením také u holčiček. Jako sběratel a historik usiluje o vytváření sbírkových kolekcí. Například železniční hračky československé výroby jsou v jeho sbírce nejvíce zastoupeny unikátním a téměř kompletním sortimentem firmy Heller und Schiller z Horního Litvínova (zn. HUSCH), největšího výrobce plechových mechanických hraček u nás ve 30. letech, jehož kvalitní výrobky byly po 2. světové válce zcela zapomenuty a považovány za německé zboží.
Nejvíce si považuje malé kolekce komických tancujících postaviček Schuco z 30. let 20. století od německé firmy Schreyer & Co. V poslední době má největší radost z podařené záchrany velkého loutkového divadla z konce 19. století v intaktním stavu s početným souborem ručně vyřezávaných malovaných loutek, důmyslným jevištěm a provazištěm pro pět opon i s původním elektrickým osvětlením. Skvostem v jeho sbírce je také parní továrna s funkčním modelem parního stroje, který poháněl přes převodové soukolí (transmisi) současně několik nástrojů s figurkami dělníků, nebo velká kovová stavebnice Märklin, která nabízela možnost postavit si další modely strojů do parní továrny, nejrůznější železniční stavby, mosty a jeřáby. Holčičky si rády hrály například s obchůdkem, který obsahoval funkční váhu, šuplíky na koření, luštěniny a další potraviny, a rovněž i celou sadu koloniálního zboží, kterou rodiče svým dcerkám postupně dokupovali. Takové hračky však stály mnoho peněz a mohlo si je dovolit skutečně jen zámecké panstvo a bohatší rodiny ve městech. Jak říká :… „je velkou pravdou, že hračky mění dětství“.

Specialista pro koncepční rozvoj kultury hlavního města Prahy.

Specialistka z oddělení regionálního školství, odboru školství a mládeže MHMP

Předsedkyně Správní rady Nadačního fondu Mikuláše Daczického z Heslova a daňová poradkyně zapsaná v Komoře daňových poradců pod číslem 3873, v oblasti daní a účetnictví působí od roku 1994. Vystudovala vysokou školu a pracovala v nadnárodních společnostech jako PricewaterhouseCoopers (PwC), Takenaka, Legrand. Majitelka účetní a daňové společnosti Ambition s.r.o. sídlící na Praze 5. Miluje Kutnou Horu a Kutnohorsko, odkud pochází její starobylý rod. Má 2 děti, které jsou jejím největším koníčkem, další zájmy jsou cestování, golf a malování

Dětství prožila v malebném jihočeském městečku v blízkosti soutoku Nežárky a Lužnice. Od dětství obdivovala zákonitosti přírody a přitahovaly ji historické a kulturní hodnoty. Jako dítě a studentka se s úspěchem účastnila mnoha soutěží v oboru literární tvorby, recitace a zpěvu. Vystudovala zahradní a krajinářskou architekturu ještě v době, kdy tento obor brněnské fakulty Mendelovy Univerzity byl lokalizován v inspirujícím památkovém objektu zámku Lichtenštejnů v Lednici na Moravě. Zdenka byla po sametové revoluční době v týmu nově zřízeného rezortu ministerstva životního prostředí, kde zastávala vrchní státní dozor v úseku ochrany přírody a krajiny. Absolvovala 4 semestry specielního vzdělání zaměřené na právo v životním prostředí na Právnické fakultě University Karlovy, pro účinné zapojení v oboru, v této době se také osobně angažovala při formulaci zásad obnovy venkova a v přípravném týmu nově zaregistrovaného Spolku pro obnovu venkova jako jeho spoluzakladatelka vykonávala funkci tajemnice předsedy spolku a bývalého ministra pana Ing. Ivana Dejmala. V tomto zaměření pokračovala na Výzkumném ústavu výstavby a architektury, kde byla vedoucí skupiny zpracovávající podklady pro první národní dotační titul „Program obnovy vesnice“, který přijala vláda 29.5.1991, programu zaměřeného na venkovský prostor a kvalitu života na venkově ve všech jeho oblastech, jehož cílem bylo znovunalezení neopakovatelnosti a významnosti našeho venkova. V rámci tohoto programu se pak od roku 1995, pravidelně koná soutěž pod názvem „Vesnice roku v Programu obnovy venkova České republiky“, kterou Zdenka až do roku 2006 garantovala v rámci svého rodného jihočeského kraje. Byla autorkou projektu výsadby „Lípy lidské vzájemnosti“ – kdy se v obcích úspěšných v citované soutěži v dílčích úsecích ve sváteční Den české státnosti, vysazoval strom s rodokmenem, který vystavil VÚKOZ Průhonice; sazenice stromů byly revoluční školkařskou metodou rozmnoženy z památných stromů. Profesně se Zdenka od roku 1994 věnovala výstavbě právního prostředí ochrany životního prostředí. V rámci svého odborného působení přednášela na akademii v Brně, ve Vyškově a na VLA JEP Hradci Králové Ekologický management. V roce 1998 obdržela mj. na základě externího studia Certifikat - Legal Considerations of UN Peace Operations, Unitetd States Defense Institute of International Legal Studies.
Následně se věnovala rozpracování ustanovení ratifikované Evropské úmluvy o krajině a po té byla jmenována ředitelkou odboru koncepce rozvoje venkova na MZe ČR; kde úřadovala národní dotační titul Leader ČR a garantovala multispektrální opatření směřující do venkovského prostoru v rámci Programu obnovy venkova ČR (EAFRD). Následně byla poradkyní ministra zemědělství pro oblast obnovy venkova. V roce 2009 opustila státní správu a od té doby se věnuje konzultační činnosti, zpracovává projekty zaměřené na intervence z různých dotačních titulů jak z národních zdrojů, tak z fondů EU. Má certifikaci ČNB finančního poradce. Svou aktivitu, obohacenou o dlouholetou empirii, směřuje ke kulturním hodnotám, svoji činností podporuje projekty zaměřené na rozvoj etiky, kulturních a historických hodnot, venkovského prostoru, podporu vzdělávání a podmínek pro zušlechtění kvality života. Je čestnou občankou Sudoměřic u Bechyně. Podporuje Mezinárodní hudební festival Praha, klasika.. a mezinárodní interpretační hudební kurzy, které festival zastřešuje. Je členkou správní rady Hospitální nadace F. A. Sporcka.